Ráno jsem se, jako obvykle, probral a chtěl zkontrolovat čas. Jenže v noci se mi vybil telefon, takže jsem nevěděl kolik je hodin a jestli jsem náhodou nezaspal.

A to byl jen začátek… Dokopal jsem se tedy k akci, vytáhnul své tělo z vyhřáté postele a došel do kuchyně, kde jsou na termostatu nejbližší hodiny. 6:10. Uff, ještě mám 20 minut, než jsem chtěl původně vstávat.

Jenže co teď, jít si ještě lehnout? To bych usnul a bez telefonu / budíku nevstanu. Dát telefon na nabíječku, zapnout budík a jít si lenhout? To než nachystám, tak budu muset opravdu vstávat. Zvolil jsem kompromis. Šel jsem ještě do postele, ale místo spánku jsem se přitulil k Janičce… Čas najednou uběhnul strašně rychle a tak jsem se nakonec, ač nerad,  musel vydat na cestu do práce.

Zdržené na cestě do Brna

Dojel jsem autem do Prostějova, tam přesednul na spolujízdu a už jsme fičeli směr Brno. Už před Vyškovem nám ale na navigace radila sjet z dálnice.  Už před sjezdem byla vidět kolona, tak jsme poslechli a sjeli do Vyškova. Hned za Vyškovem zase zpátky na dálnici, kde sice byla další kolona, pořád měla být cesta rychlejší než přes rozkopané Tučapy a Rousínov.  Ještě nějakou dobu jsme popojížděli v koloně a před Rohlenkou se to konečně rozjelo.  Nakonec jsem do Brna dorazili s cca 20 minutovým spožděním. Mohl být hůř, včera to bylo přes hodinu.

Káva zdarma

V Brně jsem si vystoupil na Dornychu a šel do práce. U Vaňkovky mě čekalo příjemné překvapení v podobě auta rádia Kiss, u kterého mi slečna nabídla kafe a noviny. Na noviny nebyl čas, ale kávu jsem rád přijal a s pocitem  alespoň částečné kompenzace za zdržení na dálnici jsem dorazil do práce.

Uvidíme jak se bude den dál vyvýjet. Nakopne mě k dálšímu zápisku? A co vy, jaké jste měli ráno?