Zájmy držitelů práv duševního vlastnictví jsou nadřazovány právu
na svobodu projevu, právu na soukromí a dalším základním lidským
právům.
ACTA vkládá regulaci svobody projevu do rukou soukromým firmám, neboť
ukládá třetím stranám povinně kontrolovat obsah přenášený online.
Třetí strany, jako například zprostředkovatelé služeb na internetu,
nejsou zrovna tím nejvhodnějším subjektem, který by měl regulovat svobodu
projevu.
Finální znění ujednání, jehož přesný význam nebude vyjasněn,
dokud ACTA nebude ratifikována, je vágní a hrozí dokonce interpretací,
která by znamenala kriminalizaci velkého množství občanů za triviální
přestupky.
ACTA může klást společnosti významné překážky ve využívání
kulturního dědictví, neboť zvyšuje riziko trestního postihu při
využívání děl, u kterých je držitel práv duševního vlastnictví
neznámý nebo těžko dohledatelný (týká se tzv. osiřelých děl).